Práce v sexbyznysu neznamená násilí či jeho toleranci – nikdo nemá právo Vás nutit do ničeho, co nechcete nebo si to jakoukoli formou vynucovat! Vy sami si volíte, za jakých podmínek službu poskytnete či nikoli! Jedním z mýtů spojených se sexbyznysem je, že násilí k sexbyznysu automaticky patří. Není to pravda!  Je ale dobré vědět, že se s násilím můžete setkat, a měli byste mu umět aktivně čelit.

Nastavte si hranice své práce – dopředu si se zákazníkem dojednejte službu i cenu. Má-li zájem o služby, které neposkytujete, nebojte se ho odmítnout. Nikdy neprodáváte sebe, ale službu. Zákazník si smí dovolit jen to, co si předem spolu domluvíte, a musí respektovat nastavené hranice. Dobře si zvolte podnik či prostředí, kde chcete pracovat a mějte o něm předem zjištěné informace, opatrně na online prostor, který může skýtat značně neviditelná nebezpečí, které dopředu nedohlédnete. Nebudou-li vám pracovní podmínky vyhovovat nebo se cítíte nejistí, nebojte se udělat změnu.

S  násilím v sexbyznysu se můžete setkat ze strany zákazníků, personálu erotických podniků, ze strany konkurence i svých kolegyň, ale i institucí (např. policie, lékaři, úřady, i jiné organizace). Násilí můžete zažívat i v osobních vztazích (přítel, manžel, rodina, kamarádi, blízké osoby).

Násilí může mít mnoho podob: od fyzických útoků, sexuálních forem přes vydírání, nadávky, nevhodného chování ze strany kolegyň po ekonomické násilí (např. okradení, nevyplacení dohodnuté odměny apod.) či násilí ze strany institucí (např. nevhodný přístup policie, která zpochybňuje vaše oznámení apod.).

„Když jsem nastoupila do podniku, nechala jsem se nafotit pro inzerci. Byla jsem důvěřivá a provoznímu privátu se svěřila, že moji rodiče nevědí, co dělám a že mám velké dluhy. Když jsem chtěla odejít, majitel na mě udeřil s tím, že mu musím platit ušlý zisk, než si za mě najde náhradu, jinak pošle mé rodině fotky – začal mě vydírat.“ Zkušenost klientky R-R

POZOR! Projevy násilí můžete zažívat i v kyberprostoru (na internetu). Dejte si pozor na to, jaké údaje o sobě zveřejňujete – osobní údaje, erotické fotografie s vaší identitou – rozpoznávací znaky, např. tetování aj. specifika, videa – místo natáčení – pozadí. Mohou být zneužity a použity proti vám. Zveřejněné fotografie s vaší identitou na internetu pořád zůstávají, některé podniky je dále používají, i když u nich již nepracujete.

Ať už jste zažila/zažíváte jakoukoliv formu násilí či naopak vás zajímá, jak násilí předcházet, obraťte se na služby R-R. Pokud násilí nějakou dobu trvá (a v okolí není nikdo, komu byste se s tím odvážila svěřit nebo kdo by vám nabídl pomoc), hrozí, že jej časem přijmete jako svou životní realitu.

Násilí však NENÍ normální a nic neomlouvá násilí na ženách nebo mužích v sexbyznysu, ale i v soukromém životě.

Informace, kam se obrátit o pomoc, naleznete ZDE (odkaz na poradny pro oběti násilí).

Když pracujete v sexbyznysu…

Máte právo odmítnout rizikové praktiky, praktiky, které jsou vám nepříjemné nebo nabízené drogy či alkohol. Nikdy neprodáváte sebe, ale pouze službu. Jste to vy, kdo stanovuje hranice, jaké služby chcete poskytovat

Máte právo si vybrat pracovní prostředí a podmínky, které vám budou vyhovovat – Pokud vám nevyhovují pracovní podmínky, můžete odejít z podniku. Nikdo vás nemůže držet v podniku proti vaší vůli a nutit vás k pohlavnímu styku v rámci například „vstupního rituálu“, aby si „ověřil vaše schopnosti“.

Máte právo na odměnu za poskytnutí služeb dle dohody – v ČR však není poskytování placených sexuálních služeb oficiálně uznáno za práci (nemůže být zaměstnáním, ani podnikáním), tudíž se nemůže bránit soudně při nevyplacení odměny za sexuální službu.

Máte možnost si o své situaci s někým promluvit a žádat o pomoc či radu (Poradenské centra R-R,možnost sezení s terapeutkou v centrech R-R v Brně a v Praze, další pomáhající organizace, nonstop telefonní linky.)

Máte možnost ze sexbyznysu odejít a začít pracovat jinak. Pokud si nevíte rady, obraťte se na naše centra R-R.

Nikdo nemá právo Vám jakkoli krátit výdělek nebo si z něj brát podíl, se kterým nesouhlasíte (obvyklé je dostávat alespoň 50% z ceny poskytnuté služby).

Ani partner Vás nemůže žádným způsobem omezovat nebo Vás obírat o výdělek ani jeho část.

Nikdo nemá právo být k Vám hrubý, jakýmkoli způsobem Vám ubližovat nebo Vás ponižovat.

Nejste automaticky špatný rodič, pokud jste se rozhodla zajistit výživu svých dětí prací v sexbyznysu.

Nikdo nemá právo jednat s vámi jako s druhořadou bytostí nebo Vás jakkoli diskriminovat (např. v případě nevhodného chování policie si můžete stěžovat na toto jednání).

Nikdo nemůže porušovat Vaše lidská práva, prodávat Vás, sjednávat jakékoli závazky bez Vašeho vědomí či nutit vás podepisovat smlouvy, které nechcete. Nikdo Vám nemůže brát Vaše doklady a Vy je nikdy nikomu nedávejte!

Ať už pracujete v klubu, v bytě, na ulici, nebo jezdíte na eskort, hodí se vědět, na co je dobré si dát pozor. Možná i vy máte nějaké osvědčené tipy, jak se chránit, nebojte se o ně podělit s kolegyněmi. Mějte na paměti, že je výhodné udržovat v práci dobré vztahy, pokud to alespoň trochu jde (vzájemně se informovat s kolegyněmi o nebezpečných či problematických zákaznících a věcech, které přispívají k vaší ochraně).

Níže najdete obecné rady, jak se násilí bránit, a jak mu předcházet. Konkrétnější tipy a rady pro vaši bezpečnost rozpracovené podle způsobu práce (na ulici, v klubu, na privátu…) naleznete zde nebo v naší publikaci S tebou ne! Průvodce bezpečnější prací v sexbyznysu.

Nastavte si hranice, buďte obezřetní
Viz. Nastavení hranic – vložit odkaz

Nebojte se vyhledat pomoc. Můžete se obrátit na nás a mluvit o tom, co jste zažila. Uleví se vám.

Týká se násilí i vás? Ženy, které vyhledaly pomoc organizace ROZKOŠ bez RIZIKA, měly osobní zkušenost s nejrůznějšími typy násilí. Následující typologie vás nemá vystrašit, ale ukázat, že násilí má více podob a možná se týká i vás. Nikdy ale nezapomeňte, že existuje řada možností jak násilí předcházet a případně se účinně bránit.

Typologie násilí z pohledu pachatele násilí

  • Nucení k nechráněnému rizikovému sexuálnímu styku, nucení k rizikovým sexuálním praktikám, které žena odmítá, znásilnění, úmyslné nakažení infekční chorobou, obchod s lidmi.
  • 83,3 % zákazníků požaduje sex bez kondomu.
  • Zákazníci jsou nejčastěji uváděnými osobami vzhledem ke zkušenosti respondentek s násilným jednáním na pracovišti.
    „Tady s tím jsem šla na privát, kousek od místa, kde obvykle stojíme. Moc nemluvil, a když mělo dojít na placení, vytáhl pistoli, přiložil mi ji na krk a řekl ‚tiše’ s tím svým ruským přízvukem. Bylo jasné, že jestli ceknu, tak opravdu střelí. Pro jistotu mě trochu klepnul hlavní do hlavy, abych nebyla na pochybách. Vysypal mi kabelku, sebral prachy, mobil a klíče, pak vyšel z místnosti a zamknul za sebou. Věděla jsem, že se nikoho nedovolám, a dokud nějaká holka nepůjde na kšeft, tak se odtud nedostanu. Nejvíc jsme se bála, že si to rozmyslí a vrátí se, aby mě dorazil. Zarachotil klíč…, ale byla to Věra, šla se podívat, co se se mnou děje, že se dlouho nevracím” (klientka R-R).

  • Vstupní rituály, nucení k nechráněnému rizikovému sexuálnímu styku, nucení k rizikovým sexuálním praktikám, které žena odmítá, znásilnění, úmyslné nakažení infekční chorobou, obchod s lidmi.
  • Zkušenosti s násilím ze strany personálu 16,7 % sexuálních pracovnic.
    „Majitel bývalého klubu, kde jsem pracovala, byl opilec. Pracovala jsem víc na baru, na pokojích jen, když nebyly holky. Musely jsme s ním ale spát všechny. Jemu vždycky hrozně vadilo, když jsem nechtěla – když jsem byla na baru, brala jsem to tak, že jsem jen na baru a s nikým spát nebudu. Jednou jsem byla na baru asi čtyři dny, on na mě pořád naléhal, ale já jsem nechtěla. Když jsem se chystala domů a v baráku nikdo nebyl, praštil mě heverem přímo doprostřed obličeje. Roztříštil mi nos a celou pravou část tváře. Moc si to nepamatuju, ani bolest, jen mokro a teplo pod hlavou. Jemu se udělalo špatně a odešel, pomoc jsem si přivolala sama. Byla jsem s tím tři měsíce v nemocnici, přítel mi zaplatil drahé operace, takže to nejde zas tak poznat, hlavně ne teď v noci, kdy mám na tváři hodně mejkapu. Mám ale půlku obličeje z titanu. Když jsem se do klubu vrátila, znásilnil mě. Pak už mě tam nikdy neviděli. Žalobu jsem nepodala, kdo ví, jaké by kolem toho byly opletačky, a můj táta v té době začal umírat na rakovinu a neměla jsem na nic jiného sílu” (klientka R-R).”

  • Ponižování, nadávky, pomluvy, falešné obviňování, šikanu, pronásledování, zastrašování, vyhrožování, vydírání, neoprávněné vybírání pokut, neoprávněné odcizení peněz, dokladů a dalších osobních věcí, fyzické napadení, ohrožování zbraní, stigmatizaci, stereotypy, urážky, ponižující chování, nečinnost, neřešení násilí na ženách v sexbyznysu, nespolupráce ze strany instituce, nízké tresty pro pachatele násilí, bezdůvodná zadržení, odvozy žen z místa, kde pracují, vyhrožování odebráním dětí.
  • Ze strany policistů se ženy setkávají se sexuálním násilím. Jedná se zejména o nucení k sexuálnímu styku bez kondomu a zadarmo. Strukturální -násilí ze strany policie a dalších institucí.
    „Přijel vyhlášený policajt, znám ho ze zátahů, které tu městská policie organizuje, hlavně proti nám. Chtěl sex za 400, tak jsem ho hned zkásla. Dojeli jsme až za most, kde začíná chatová osada. Nechtěl mě po sexu pustit z auta, a dokonce na mě vytáhl klepeta [pouta]. Spustila jsem osobní alarm [vytáhne se pojistka a alarm hned začne houkat], ale on mi ho vytrhl a vyhodil ho z okna. Pak vyhodil z auta i mě a musela jsem jít zpátky pěšky, a je to dost daleko. Když jsem o tom vyprávěla holkám, svěřila se mně Elena, že ji tam taky odvezl, držel ji v autě čtyři hodiny a nezaplatil vůbec nic. Jezdí za námi pokaždé jiným autem – je to pořád on, já ho poznám” (klientka R-R).

  • Násilí ze strany kolegyň, které jsou hierarchicky na stejné úrovni (tedy případy, kdy jak osoba, která násilí páchá, tak i ta, na níž je pácháno, jsou majitelky nebo majitelé klubu, privátu).
  • Násilí ze strany kolegyň pracujících ve stejném klubu, privátu, na ulici atd., které mohou, nebo nemusí být na stejné hierarchické úrovni. I zde může docházet k sexuálnímu násilí, jako je např. znásilnění, obchod s lidmi aj.
  • Většinou se však nejedná o sexuální, ale o fyzické násilí.
    „Měla jsem privát, kde jsem nabízela erotické masáže a další sexuální služby. Byla jsem dobrá a měla jsem hodně zákazníků. Kolegyně hrozně záviděly, pomlouvaly mě, dávaly si inzeráty, ať ke mně nechodí, že jsem stará a povolená, mám ošklivé tělo apod. Pak mi salon dokonce zapálily. Když jsem odešla z Prahy 6, tak se to zlepšilo, ale stále se setkávám s tím, že mě kolegyně pomlouvají a okoukávají moje praktiky (masáže, hluboký orál apod.) a pak je také nabízí a přebírají mi zákazníky” (klientka R-R).

  • Znásilnění, nucení k nechráněnému rizikovému sexuálnímu styku, nucení k rizikovým sexuálním praktikám, které žena odmítá, úmyslné nakažení infekční chorobou či obchod s lidmi.
  • Z 34 znásilnění se pouze v 6 případech jednalo o neznámou osobu. Policii byly nahlášeny pouze dva případy z celkového počtu 34 znásilnění.
    „Přišla do střediska v dost špatném psychickém i fyzickém stavu. Měla veliký monokl, známky po škrcení, modřiny. Hned mezi dveřmi začala vyprávět, že se s nějakým jejím známým opili a on ji pak začal najednou oslovovat Kláro, sprostě jí nadával a začal na ní trhat oblečení – chtěl ji znásilnit” (z praxe pracovnice R-R).

Typologie dle podstaty násilného činu

  • slovní sexuální obtěžování/ nátlak,
  • nucení k sexu bez ochrany,
  • nucení k praktikám, které žena nechce vykonávat,
  • nucení k sexu pod pohrůžkou,
  • osahávání.
    „Nikdy se mi nic hrozného nestalo, jeden zákazník ale byl hrubý. Měl strašně velký penis. Chtěla jsem mít celý sex pod kontrolou. Bohužel jsem neměla tak velký kondom a ty standardní mu byly malé. Použila jsem lubrikační gel. Prosila jsem ho, aby to dělal pomalu. Neposlechl. Vrazil ho do mě zezadu tak rychle, že jsem spadla z postele a křičela bolestí” (klientka R-R).

  • bití, kopání,
  • vyhození z bytu/domu/jiného prostoru (auta, taxi etc.),
  • ohrožení/zranění zbraní, jinými předměty (nože, hořící cigarety etc.),
  • vražda/zabití,
  • zabraňování v pohybu/zavírání/zabraňování návštěv.
    „Olina si v klubu, kde pracuje, našla manžela. Byl to její stálý zákazník, vracel se za ní. Po čase s ní začal mluvit o tom, že je do ní zamilovaný a že by jí rád pomohl. S prací v sexbyznysu že by mohla skončit, on by ji uživil, nemusela by pracovat vůbec. Nevadila mu ani její tehdy desetiletá dcera. Olina mu uvěřila, odešla z klubu a provdala se za něj. Chvilku bylo vše v pořádku, později ji začal její muž omezovat – například bez něj nesměla ven apod. Postupem času ji i fyzicky napadal. Pak se prý pokaždé omluvil, ale příště to udělal znovu. Olina se vždy snažila zabránit tomu, aby její utrpení viděla dcera. Jednou se ale stalo, že ji její partner zbil opravdu velmi brutálně, kopal ji do břicha (v té době byla navíc Olina těhotná a čekala jeho dítě), nadával jí do kurev, šlapal jí po hrudníku. Po útoku odešel pryč z bytu a dcera Oliny zavolala záchranku a policii. Olina o dítě, které čekala, přišla. V současné době je rozvedená, vrátila se do klubu a žije jen s dcerou” (z praxe pracovnice R-R).

  • okradení,
  • nevyplacení dohodnuté odměny, nucení pracovat zadarmo,
  • zabavení výdělku či zabraňování přístupu k výdělku, s tím, že si např. musíte odpracovat pokutu/dluh,
  • nucení k tomu, abyste si na sebe vzala půjčku,
  • udělování pokut provozovatelem podniku.
    „Tady s tím jsem šla na privát, kousek od místa, kde obvykle stojíme. Moc nemluvil, a když mělo dojít na placení, vytáhl pistoli, přiložil mi ji na krk a řekl ‚tiše’ s tím svým ruským přízvukem. Bylo jasné, že jestli ceknu, tak opravdu střelí. Pro jistotu mě trochu klepnul hlavní do hlavy, abych nebyla na pochybách. Vysypal mi kabelku, sebral prachy, mobil a klíče, pak vyšel z místnosti a zamknul za sebou. Věděla jsem, že se nikoho nedovolám, a dokud nějaká holka nepůjde na kšeft, tak se odtud nedostanu. Nejvíc jsme se bála, že si to rozmyslí a vrátí se, aby mě dorazil. Zarachotil klíč…, ale byla to Věra, šla se podívat, co se se mnou děje, že se dlouho nevracím” (klientka R-R).

  • ponižování,
  • nadávky,
  • vyhrožování, vydírání i prostřednictvím internetu), např. že sdělí rodině, kde pracujete, zveřejní vaše foto apod.,
  • nucení k užívání drog, léků, alkoholu,
  • kontrola kontaktů s okolím (např. kontrolování mailů, telefonu), jiné podoby pronásledování.
    „Byly jsme spolu pět roků. Když jsem se ráno vracela z práce, řval na děti a budil je, že se jim domů vrátila kurva… Pravidelně mě mlátil, rozbíjel mi věci… Když jsem utekla na azylák, tak mě pronásledoval, vzal mi malého. Když jsem si přišla domů pro zbytek věcí, tak se mnou praštil o zem, že jsem odpadla” (klientka R-R).

Sedm vzkazů policie a strážníků sexuálním pracovníkům

Máte právo znát svá práva a povinnosti. Když nerozumíte úkonům, které jste nuceni strpět, požádejte o poučení a vysvětlení. Pokud to situace umožňuje, policie či strážníci by vám informace měli poskytnout. V některých situacích jim to ukládá dokonce zákon.

Pokud se stanete obětí trestného činu, nenechávejte si to pro sebe. Každá policejní služebna je povinna přijmout trestní oznámení. Máte-li obavy z kontaktu s policií na služebně, svěřte se neziskové organizaci či policistovi anebo policistce, kterým důvěřujete. I když neznáte všechny detaily (např. SPZ auta či jméno), vaše oznámení má smysl. Pokud někdo zaútočil na Vás, může svůj útok zopakovat anebo ublížit někomu dalšímu.

Je mnoho možností, jak získat podporu, pokud se stanete obětí trestného činu. Práva obětí trestných činů a možnosti ochrany poškozených jsou relativně široké. V průběhu kontaktů s policií vás může doprovázet kamarádka, sociální pracovnice či pracovník anebo právník či právnička. V některých případech je možné utajit vaši totožnost. Máte také právo na to, aby vás na policii vyslýchala osoba stejného pohlaví. Existují i mnohé další možnosti, jak vám situaci ulehčit. Ptejte se v nevládní organizaci či policie.

Pokud oznamujete trestný čin, popište situaci tak, jak si ji pamatujete. Policie se snaží při výslechu vytvořit klima důvěry. Pokud opakovaně a bez vysvětlení důvodu změníte výpověď, případně řeknete, že jste si skutek vymyslela, policista či policistka mohou důvěru ve výpověď ztratit a vyšetřování je pak obtížnější. Pamatujte také, že v případě, že úmyslně obviníte konkrétní osobu z trestného činu, který se nestal, vystavujete se riziku trestního stíhání pro trestný čin křivého obvinění.

Pokud se vám od policie či strážníků dostalo nevhodného jednání, či dokonce násilí, stěžujte si, a to ideálně obratem. Pokuste se zaznamenat služební číslo a co nejvíce podrobností o situaci, která se stala. K oznámení však postačí základní údaje; policie dokáže dohledat, kdo se na uvedeném místě v pracovní dobu pohyboval. Nebude-li docházet k nahlašování nevhodného jednání a trestné činnosti policie či strážníků, je obtížné tento problém řešit.

Práce policisty je náročná. Je třeba si uvědomit, že i policisté a policistky jsou jen lidé, kteří mají různé emoce. Arogantní, či dokonce agresivní chování může vyvolat obrannou reakci a stát se překážkou pro řešení situace.

Kontroly na ulicích, vymáhání vyhlášek zakazujících nabízení sexuálních služeb či stíhání kuplířství si policie či strážníci sami nevymýšlí, jejich povinností je dbát na to, aby se existující normy dodržovaly. Jestliže chcete, aby se legislativa změnila, je možné spolupracovat s neziskovými organizacemi a usilovat o změnu. V tuto chvíli ale pamatujte na to, že pokud se pohybujete v prostředí, kde dochází k páchání trestné činnosti (např. kuplířství), jste povinny nutné úkony ze strany policie, typu domovní prohlídka, strpět.

Možné jednotlivé situace jak se bránit

  • Přejděte silnici, klidně i dvakrát, abyste měla jistotu.
  • Pokud ano, vydejte se co nejrychleji k nejbližší restauraci, policejní služebně, benzinové pumpě nebo obchodu (zkrátka kamkoli, kde budou nějací lidé).
  • Zavolejte někomu známému, popište mu situaci nebo jen dělejte, že telefonujete.
  • Zůstaňte pokud možno v klidu a myslete logicky – nepřemýšlejte o tom, co všechno se může stát, ale o tom, co se děje tady a teď.
  • Předem připravený krizový plán vám dodá jistoty – sestavte si jej.
  • Nenechejte se paralyzovat strachem.
  • Nechoďte domů – je bezpečnější jít na veřejné místo než ukázat, kde bydlíte a tím vystavit nebezpečí i své blízké. Pokud si myslíte, že to pomůže, udělejte rozruch, a upoutejte pozornost ostatních.

  • Někdy je lepší obětovat například kabelku a peněženku než zdraví nebo život.
  • Mluvte tichým hlasem, nezvyšujte jej a snažte se dotyčnému/dotyčným přepadení rozmluvit – jste těhotná, nakažená, čekají na vás v klubu.
  • Nedovolte, aby vás ovládl strach nebo panika.
  • Plakejte, i kdybyste to měla hrát (zde však může být riziko, že je to právě ten faktor, který daného agresora pohání…).

  • Křičte ze všech sil konkrétní větu (nikoli pomoc, ale POMOC, ON MĚ CHCE ZABÍT) nebo se obracejte pokud možno na konkrétního člověka – „Pane, vy v té červené bundě, pomozte mi!“
  • Křičte i na násilníka („Jdi pryč!“), případně místo „klasického“ pomoc volejte: HOŘÍ, HOŘÍ (spíše to přiláká pozornost).
  • Pokud jste ve voze, použijte osobní alarm, klakson nebo světla.
  • Všímejte si jednotlivých důležitých (odlišných) znaků agresora, pro případné dokazování (např. tetování, barva vlasů, očí, specifické oblečení apod…).

Pokud je to možné, je důležité zajistit co nejvíc důkazů hned po činu. Optimální postup je věc ihned nahlásit Policii, zajistit ošetření lékařem, předat oblečení a další věci, kde mohl pachatel zanechat nějaké stopy, podle kterých jej Policie může dohledat.

V mnoha případech ale okamžité nahlášení činu nepřichází v úvahu. Důvodem může být například psychický stav.

Pokud se rozhodnete znásilnění nahlásit později, doporučujeme nejprve poradit se o tom s odborníky. Můžete se obrátit na R-R nebo jinou organizaci pomáhající obětem sexualizovaného násilí. V těchto organizacích pracují právníci, sociální pracovníci a terapeuti, kteří Vám vysvětlí trestní proces, Vaše možnosti v něm, Vaše práva a důkazní situaci.

Jaké důkazy Vám mohou pomoci například zprávy z terapií, svědectví Vašeho okolí, že jste se svěřil/a, nebo že si na Vás všimli nějaké změny, nebo třeba zprávy ze sociálních sítí, kde si o svých pocitech s blízkými píšete.

V případě znásilnění máte speciální práva. Jedním z nich je právo na zmocněnce na náklady státu. Vaším zmocněncem bude advokát, kterého si vyberete, nebo Vám může být přidělen, když nebudete nikoho mít. Je to takový „obhájce“ pro oběti a bude se za Vás starat o průběh trestního řízení a o uplatnění všech Vašich práv. Mezi ta patří například právo na odškodnění nebo právo vypovídat u hlavního líčení v nepřítomnosti pachatele či právo na přítomnosti důvěrníka (blízké osoby) u Vašeho výslechu.  Podstatné je, že výčet svých práv nemusíte nosit v hlavě, protože to za Vás bude dělat zmocněnec.

Shromažďujte všechny  důkazy o tom, že Vám někdo vyhrožuje, nebo Vás vydírá (SMS, maily, Whatsapp, Messenger, nahrané telefonáty, dopisy…). Pokud máte obavu, že se Vám nebo Vašim blízkým něco vážného stane, neváhejte a kontaktujte policii. Policie Vám může poskytnout krátkodobou ochranu. To znamená možnost poskytování fyzické ochrany, dočasnou změnu pobytu osoby, použití zabezpečovací techniky nebo poradensko-preventivní činnost (např. vytvoření bezpečnostního plánu). Vydírání i vyhrožování je trestným činem. Pokud bude zahájeno trestní stíhání, je tu možnost vzít pachatele do vazby, a to zejména v případě, že Vás bude opakovaně kontaktovat, i když už ví, že je trestně stíhán.

Doporučujeme také poradit se s advokátem nebo organizací pomáhající obětem. V těchto organizacích pracují právníci, sociální pracovníci a terapeuti, kteří Vám vysvětlí trestní proces, Vaše možnosti v něm, Vaše práva a důkazní situaci.”

Zkuste především nepanikařit, pachatelé často zkouší, do jaké míry s sebou necháte manipulovat a k realizaci mnoha výhrůžek ani nedojde. Hlavně zkuste o tom s někým mluvit, odstup a nadhled jiné osoby či organizace může být velmi přínosný a pokud by pachatel zrealizoval některou ze svých výhrůžek máte také další důkazní materiál, že se to dělo, případně Vám organizace pomůže vytvořit bezpečnostní plány a body, kdy je již riziko velké a co kdy dělat. Je to také velký zásah do Vaší osobní svobody a pocitu bezpečí, nezapomínejte na možnou terapeutickou pomoc. Ačkoliv aktuálně trauma „potlačíte“, může Vám do budoucna velmi komplikovat život.

Důležité!!!

  • Musíte se rozhodnout, jakkoli je to těžké – možná bude nutné se podvolit (muži bývají fyzicky silnější než ženy), abyste si zachránila holý život.
  • Nebojujte s útočníkem, pokud si nejste jistá, že jej přemůžete nebo že vám jde opravdu o život.
  • Jestliže se rozhodnete podvolit, soustřeďte se na to, že jakmile napadení skončí, ihned vyhledáte pomoc.
  • Pokud dojde k napadení nebo znásilnění, prosím, nikdy nevyhrožujte větami typu „znám tě“ nebo „vždycky tě poznám“ případně „postarám se, abys za tohle zaplatil“ – mohlo by ho to vyprovokovat ještě k většímu útoku.
  • Pokud se rozhodnete vzdorovat, abyste utekla, musíte si být jistá, že útočníka dokážete skutečně paralyzovat – do případného útoku musíte jít vší silou a způsobit mu velkou bolest (ohledy stranou!) např. pomocí nějakého předmětu-zbraně (kámen, svazek klíčů) – útočte na nosní přepážku, oči, krk, hrudník a rozkrok.

POKUD VÁS ÚTOČNÍK CHYTNE ZA KRK, NESNAŽTE SE MU SUNDAT RUCE, ALE SILNĚ MU SEVŘETE ROZKROK, BOUCHNĚTE HO DO OHRYZKU, ZESPODU DO BRADY NEBO OBĚMA RUKAMA DO UŠÍ.

V žádném případě to není vaše vina!

  • Zavolejte někomu, komu věříte.
  • Dobře zvažte, zda nechcete napadení nahlásit policii nebo místní podpůrné organizaci (jsme tu pro vás a proto, abychom vám pomohli! – diskrétně a zdarma).
  • Pokuste se zajistit důkazy, i když zatím nejste rozhodnutá věc ohlásit – nekoupejte se, nečistěte zuby, nedávejte oblečení vyprat, i když to bude jakkoli těžké.
  • Nechte se vyšetřit lékařem, i když nemáte viditelná zranění (je potřeba říci, že se jedná o znásilnění – pokud tuto skutečnost nechcete oznámit policii, pak lékař nemá oznamovací povinnost – ta platí pouze v případě, že je oběť mladší 18 let).
  • Pokud se rozhodnete událost nahlásit policii nebo ji chcete sdílet na některém z webů, kde si ženy vyměňují tyto zkušenosti, sepište si nejdříve všechny podrobnosti, které si pamatujete o napadení a útočníkovi.
  • Policii řekněte i zdánlivě nepodstatné podobnosti, jakkoli intimní mohou být.
  • Ukažte policii všechna, i sebemenší, zranění.
  • Uvědomte policii i o věcech, na které si vzpomenete postupně a počítejte s tím, že si možná vezme vaše oblečení a bude chtít vidět místo činu.
  • Ponechte si čas na zotavení se, a dejte sama sobě čas se s napadením vyrovnat.
  • Zvažte návštěvu ROZKOŠE bez RIZIKA, kde vás vyslechneme a můžete si následně sjednat i schůzku s terapeutkou či zavolání nebo schůzku v krizovém centru či v poradně pro oběti trestné činnosti.
  • Zvažte sebeobranný kurz, kde se naučíte, jak se bránit napadení.

  • Naslouchejte jí a neodcházejte od ní.
  • Mluvte s ní o možnosti hlášení útoku.
  • Pokuste se ji odradit od sprchy/koupele, pokud chce napadení oznámit.
  • Přesvědčte ji, ať se nechá vyšetřit od lékaře a sepíše podrobný průběh napadení (nabídněte ji pomoc se sepsáním toho, co se stalo).).
  • Nabídněte možnost volání do R-R, na krizovou linku nebo do poradny, finální rozhodnutí však musí udělat napadená osoba.
  • Buďte trpěliví a tolerantní, případně si můžete sami zavolat o rady a podporu.

Pokud cítíte strach, bezmoc, zlobu, strach (i z dříve běžných situací), trýznivé vzpomínky, nesoustředěnost, nadměrné rozrušení nebo trpíte poruchami spánku, může se jednat o příznaky tzv. posttraumatického stresu. Můžete cítit pocit viny nebo nutkání se z toho, co se stalo, obviňovat. Jsou to přirozené reakce na tuto nepřirozenou situaci.

Pamatujte prosím – vina není za žádných okolností na vaší straně, vinu nese vždy a plně útočník.
Nezáleží na tom, jestli vás napadl cizí člověk nebo vás pravidelně bije (ponižuje) váš partner nebo manžel – nikdo na to nemá právo za žádných okolností!

Neváhejte vyhledat odbornou terapeutickou pomoc – terapeutické sezení je o sdílení, naslouchání a respektování. Terapeutky R-R jsou vázány mlčenlivostí a mají zkušenost s nejrůznějšími problémy žen i mužů pohybujících se v sexbyznysu. Bližší informace k terapiím naleznete zde: odkaz na naše terapie
Nebojte se nás oslovit s čímkoli, co vás trápí. Naše služby jsou diskrétní, pokud si přejete, mohou být anonymní a zcela zdarma.

Respektujeme Vás, Vaše rozhodnutí a Vaši momentální profesi i životní cíle, vážíme si Vaší otevřenosti a důvěry.

Každý je zná, ale občas je těžké si vzpomenout, proto je vhodné si je nastavit v telefonu na rychlou volbu pro případ ohrožující situace:

Policie ČR 158
Zdravotnická záchranná služba 155
Hasičský záchranný sbor ČR 150
Jednotné evropské číslo tísňového volání 112 (volání je vhodné, když si nemůžete vzpomenout na jinou tísňovou linku, pokud nevíte, kterou záchrannou složku zavolat, nebo když jste cizinec/ka, či v zahraničí).

Trestní řízení – základní informace

Trestný čin je protiprávní chování uvedené v trestním zákoníku. Trestní zákoník stanoví, co je trestným činem a stanoví za něj trest.

Trestní řízení

Trestný čin se projednává v trestním řízení. Trestní řízení je postup, během kterého se zjišťuje, zda byl spáchán trestní čin a kdo jej spáchal. V trestním řízení se dále ukládá za trestný čin trest a dohlíží se na jeho výkon.

Osoby zúčastněné na trestním řízení

Poškozený – osoba, které byla trestným činem způsobena majetková škoda (ukradení věci, zničený majetek,…), nemajetková újma (újma na cti, duševní útrapy) nebo újma na zdraví.

Pachatel – osoba, proti které se vede trestní řízení. Pachatel se v každé části trestního řízení nazývá jinak. Před sdělením obvinění je nazýván podezřelým, po zahájení trestního stíhání se nazývá obviněný, pokud státní zástupce podá obžalobu a soud nařídí jednání, jde již o obžalovaného. V případě, že je pachatel shledán vinným, stává se odsouzeným.

Obhájce – zatupuje pachatele a snaží se využít všech legálních prostředků ve prospěch obviněného. Obhájcem může být pouze advokát.

Zmocněnec – zastupuje poškozeného. Je oprávněn dělat za něj veškeré úkony kromě svědectví, které musí poškozený podat sám. Zmocněncem může být kdokoliv, nejen právník.

Svědek – osoba, která obvykle trestný čin viděla nebo slyšela. Pomáhá trestný čin objasnit nebo o něm něco podstatného sdělit. Svědkem může být kdokoliv bez omezení věku nebo duševního stavu. Každý má povinnost se na písemné nebo telefonické předvolání dostavit a podat svědectví o tom, co je mu známo o trestném činu, o pachateli či o okolnostech důležitých pro trestní řízení. Odmítnout svědčit je možné jen z důvodu příbuzenského vztahu s obviněným nebo z důvodu, že by člověk vystavil sebe nebo osobu blízkou nebezpečí trestního stíhání.

Další osoby mohou být:

Důvěrník – poskytuje psychickou oporu oběti, doprovází ji během celého procesu, nemůže ale do jeho průběhu zasahovat. Důvěrníkem může být kdokoliv starší 18 let. Důvěrníkem nemůže být osoba, která má v trestním řízení postavení obviněného, obhájce, svědka, znalce nebo tlumočníka.

Soudní znalec – posuzuje odborné otázky (např. rozsah zranění), sepisuje znalecký posudek a v trestním řízení je zpravidla k obsahu posudku vyslechnut.

Tlumočník – je přítomen, je-li třeba přetlumočit obsah písemností či se dorozumět s osobou, s níž se nelze dorozumět běžným způsobem (cizinci, hluchoněmí….).

Orgány činné v trestním řízení

Policie – objasňuje trestné činy, vyslýchá podezřelé a svědky, zajišťuje důkazy a pomáhá poškozenému.

Státní zástupce – po ukončení vyšetřování podává obžalobu k soudu a zastupuje stát před soudem. Částečně také dohlíží na práci policie.

Soud – vede hlavní líčení. Rozhoduje o vině, trestu a náhradě škody.

Průběh trestního řízení

Fáze trestního řízení, po podání trestního oznámení, jsou následující:

Policie prověřuje, zda se trestný čin stal, zda ho spáchala konkrétní osoba, jsou zváni možní svědci k podání vysvětlení. Na základě zjištěných informací pak může být zahájeno trestní stíhání konkrétní osoby.

Pokud policie dojde k závěru, že byl spáchán trestný čin, zahájí se trestní stíhání a z podezřelého se stává obviněný. Cílem vyšetřování je shromáždit důkazy, vyslechnout svědky a zaznamenat vše do spisu.

Pokud policie dojde vyšetřováním k závěru, že obvinění konkrétní osoby je důvodné, předá veškeré spisy a důkazy státnímu zástupci. Státní zástupce je vyhodnotí a případně podá žalobu k soudu. Státní zástupce vystupuje před soudem jako veřejný žalobce, který prokazuje vinu obviněného.

soud celou věc projedná a vydává rozsudek o vině/nevině, trestu a náhradě škody pro poškozeného. Poškozený se může hlavního líčení zúčastnit a zpravidla je také předvolán k výpovědi. Důležité je, aby do zahájení hlavního líčení vyčíslil poškozený škodu, která mu vznikla. To je vhodné udělat co nejdříve, nejlépe v době, kdy se případem zabývá policie. Proti rozhodnutí o vině a trestu se může odvolat pouze obžalovaný nebo státní zástupce. Poškozený se může odvolat pouze proti rozhodnutí o náhradě škody. V případě, že se někdo odvolá, zabývá se případem odvolací soud. Ten buď rozsudek potvrdí nebo ho změní. Toto rozhodnutí je již konečné.

Práva poškozených v průběhu trestního řízení

Okopírování může být zpoplatněno. Nahlížení do spisu je třeba předem domluvit.

  • Právo na informace o průběhu řízení – poškozený se může kdykoliv informovat o průběhu trestního řízení. O důležitých krocích (např. zahájení trestního stíhání, podání obžaloby apod.).
  • Navrhovat důkazy – poškozený má v průběhu celého řízení právo navrhovat důkazy a možné svědky.
  • Účastnit se hlavního líčení – poškozený musí být vyrozuměn, kdy a kde se bude konat hlavní líčení. Poškozený se může účastnit hlavního líčení. Zpravidla bývá také na hlavním líčení vyslechnut.
  • Pronést prohlášení o dopadu – Kdykoliv v průběhu trestního řízení může poškozený prohlásit, jaký dopad trestný čin měl na jeho život. Písemně nebo ústně.
  • Nechat se doprovodit důvěrníkem
  • Žádat přiznání náhrady způsobené škody
  • V případě hrozícího nebezpečí, zajištění ochrany od policie – rozhoduje policie na základě žádosti. Může jít o fyzickou ochranu, dočasnou změnu pobytu, použití zabezpečovací techniky nebo po
  • Právo na tlumočníka
  • Výběr pohlaví vyslýchajícího – poškozený, který je zvlášť zranitelnou obětí, si může vybrat, zda ho má vyslýchat muž nebo žena.
  • Právo nesetkat se s pachatelem – poškozený může požádat, aby mohl u soudu vypovídat odděleně a nesetkal se s pachatelem.
  • Žádat informace o propuštění pachatele na svobodu
  • Žádat o peněžní pomoc státu – jestliže pachatel neuhradil způsobenou škodu nebo újmu, je v některých případech možné požádat Ministerstvo spravedlnosti o peněžitou pomoc pro oběti trestných činů. Peněžitá pomoc je určena lidem, kterým bylo trestným činem ublíženo na zdraví nebo způsobena vážná újma na zdraví, pozůstalým po obětech trestných činů, dětem, které se staly obětí týrání a obětem trestného činu v sexuální oblasti či proti lidské důstojnosti. Peněžitá pomoc může být od 10 000 až do 200 000Kč, dle druhu trestného činu a rozsahu újmy.
  • Žádat o odbornou pomoc (sociální, psychologickou či právní).

Zdroj: poradna In Iustittia, Brno